SDÍLENÍ DOBRÉ PRAXE
V OBLASTI PRÁCE S UKRAJINSKÝMI UPRCHLÍKY II
PROBLEMATIKA ZAMĚSTNÁVÁNÍ MIGRANTŮ A UPRCHLÍKŮ
SDÍLENÍ DOBRÉ PRAXE
V OBLASTI PRÁCE S UKRAJINSKÝMI UPRCHLÍKY II
PROBLEMATIKA ZAMĚSTNÁVÁNÍ MIGRANTŮ A UPRCHLÍKŮ
2024-1-CZ01-KA122-ADU-000229663
Účast na projektu Erasmus+ v Helsinkách pro mě nebyla jen odbornou stáží, ale hlubokou osobní zkušeností, která mě přiměla zamyslet se nad tím, jak může společnost skutečně fungovat – nejen efektivně, ale především lidsky. Během několika týdnů strávených ve Finsku jsem měla možnost poznat různé přístupy k integraci, inkluzi a komunitnímu životu, ale jedna věc mě zasáhla obzvlášť silně: síla dobrovolnictví.
Zjistila jsem, že ve Finsku je dobrovolnická činnost běžnou součástí života – ne jako formální povinnost, ale jako přirozený projev solidarity. Téměř každý třetí občan se nějakým způsobem podílí na pomoci druhým – ať už jde o podporu uprchlíkům, jazykovou asistenci cizincům, komunitní akce nebo mentoring. Zvlášť mě zaujalo, jak často jde o neformální aktivity: lidé prostě pomáhají, protože chtějí. Bez očekávání, bez nároku na odměnu.
Zjistila jsem, že ve Finsku je dobrovolnická činnost běžnou součástí života – ne jako formální povinnost, ale jako přirozený projev solidarity. Téměř každý třetí občan se nějakým způsobem podílí na pomoci druhým – ať už jde o podporu uprchlíkům, jazykovou asistenci cizincům, komunitní akce nebo mentoring. Zvlášť mě zaujalo, jak často jde o neformální aktivity: lidé prostě pomáhají, protože chtějí. Bez očekávání, bez nároku na odměnu.
Tato zkušenost mě neobohatila jen osobně, ale přinesla také nové impulzy do naší organizace. Díky ní jsme začali více přemýšlet o tom, jak zapojit komunitu, jak vytvářet prostor pro spolupráci a sdílení. Inspirace z Finska nám ukázala, že inovace nemusí znamenat složité projekty a technická řešení – někdy stačí jen otevřené srdce a touha být tu pro druhé.
Z Helsinek jsem si přivezla nejen novou perspektivu, ale i víru v to, že lidskost a systém se nemusí vylučovat. Naopak – mohou se navzájem posilovat. A právě tímto směrem bychom se měli jako společnost i organizace ubírat: kultivovat prostor, kde pomoc druhým není výjimkou, ale přirozenou součástí života.
Finsko mi dalo mnohem víc, než jsem čekala – a já doufám, že i my budeme umět dávat tak otevřeně a upřímně.
Děkuji :)
Oleksandra Palatna