JAK HODNOTILI MOBILITU SAMI ÚČASTNÍCI:

Maryna L. (Dánsko):

1) Uvědomila jsem si, že proces migrace a uprchlictví probíhá již mnoho let a nikdy nebyl snadný. Existuje mnoho důvodů, proč lidé opouštějí svůj domov. Všichni však čelí stejným problémům: jazykové bariéře, kulturním rozdílům, šoku a nejistotě ohledně budoucnosti. Velmi se mi líbila myšlenka, že migrace je normální a neměla by být vnímána jako problém.

2) Ohromil mě projekt, ve kterém cizinci pořádají prohlídky města, a proto plánuji zorganizovat exkurzi po Pardubicích pro Ukrajince. Hovořili jsme také o důležitosti anglického jazyka, který umožňuje dorozumění v mnoha zemích. Proto bych chtěla organizovat lekce angličtiny a konverzační klub. Získala jsem mnoho nápadů, jak zpestřit náš stávající program novými aktivitami. Inspirovala mě také myšlenka zvát známé osobnosti, aby vystupovaly a sdílely své příběhy a zkušenosti, protože věřím, že to může zvýšit motivaci našich klientů a přilákat nové. Kromě toho jsem si uvědomila důležitost rozvoje programu pro starší lidi, kteří jsou velmi zranitelnou skupinou.

3) Velký dojem na mě udělalo setkání s koordinátorkami mládežnických center. Skupina mladých žen mě fascinovala svou energií, obrovským potenciálem, vášní a oddaností. Mají tolik úžasných nápadů a realizují velmi zajímavé projekty. Jsem nesmírně ráda, že jsem měla možnost potkat všechny tyto lidi a pracovníky, kteří byli velmi přátelští a připravili pro nás tak zajímavý program.

Anastasiia A. (Dánsko):

1) Tato cesta pro mě byla cennou zkušeností jak v profesním, tak i v osobním ohledu. Získala jsem hlubší pochopení výzev, kterým migranti čelí, jejich potřeb a obtíží při adaptaci v nové zemi.

2) Má účast a splnění konkrétního úkolu obohatily vysílající organizaci tím, že jsem získala nové znalosti a zkušenosti, které nyní mohu uplatnit v práci. Získala jsem také zkušenosti s organizací a realizací akcí, což přispěje ke zlepšení práce týmu a rozvoji nových iniciativ. Mohu se podělit o nabyté znalosti s kolegy, což pomůže zdokonalit přístup k organizaci akcí a učinit je užitečnějšími a dostupnějšími pro cílovou skupinu.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo, jak je Dánsko otevřené vůči migrantům, jak jim pomáhají přizpůsobit se nové zemi, vytvářejí pro nově příchozí teplou atmosféru, poskytují potřebnou podporu a informace.

Alexandra P. (Dánsko):

1) Mobilita mi umožnila poznat inspirativní práci Crossing Borders Knowledge Hub v Dánsku, kde jsem se seznámila s inovativními způsoby podpory dialogu a vzdělávání. Získala jsem hlubší pochopení tématu migrace a její přirozenosti v historii lidstva. Osobně mě velmi obohatilo sledování, jak sdílení osobních příběhů a společné stolování mohou odbourávat bariéry mezi lidmi a posilovat komunitu.
Jednou z nejsilnějších myšlenek, kterou jsem si odnesl/a, bylo, že migrace je normální. Jak říkal ředitel Crossing Borders: „Migration is normal!“ Uvědomila jsem si, že ve světě je více než 272 milionů lidí, kteří se přestěhovali do jiných zemí nebo měst – a to znamená, že v tom člověk nikdy není sám. V Dánsku je běžné, že když přijdete do práce, vaši kolegové mohou být z Egypta, Itálie nebo Afriky, a všichni to vnímají jako přirozenou součást života.

2) Mým úkolem bylo analyzovat online systém zákaznických služeb v Crossing Borders. Získané poznatky, například o registraci účastníků přes aplikaci EasyWeek, Facebook a e-mail nebo o koordinaci přes Telegram, mohou pomoci zlepšit organizační procesy v našem centru Kalinn v Pardubicích. Inspirací je také zobrazování programu akcí na obrazovce v centru, což bychom mohli zavést pro lepší informovanost návštěvníků.
Navíc jsem si uvědomila, že před zveřejněním našich akcí je důležité klást si otázku:
"Jaký důvod má člověk k tomu, aby vyšel z domu, přišel na tuto akci a začal něco dělat, místo aby jen seděl (třeba v depresi) na místě?"
Tento pohled mi pomohl pochopit, jak můžeme lépe komunikovat naše aktivity a motivovat lidi k účasti.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo sledovat, jak jednoduché, ale efektivní metody mohou spojovat lidi. Přístup „všichni lidé milují příběhy a jídlo“ mě inspiroval k myšlence, že v našem centru můžeme více využívat sdílení osobních příběhů a společné stolování k posílení komunity. Velmi inspirativní bylo také vidět, jak workshopy v Crossing Borders nejsou jen teoretické, ale i praktické – například tvoření šperků nebo jiných kreativních aktivit pomáhá účastníkům se propojit a učit se zážitkovou formou.

Nataliia K. (Dánsko):

1)  Mobilita mi přinesla cenné profesní i osobní zkušenosti. Díky ní jsem měla možnost rozšířit své odborné znalosti, seznámit se s novými přístupy v práci s dospělými a mládeží a zlepšit své dovednosti v mezikulturní komunikaci. Také mi pomohla lépe porozumět výzvám, kterým čelí moji klienti, zejména ti, kteří se adaptují na nové prostředí.

2)  Moje účast na mobilitě přispěla k obohacení vysílající organizace tím, že jsem přinesla nové poznatky a metodické přístupy, které mohu uplatnit ve své praxi. Sdílením zkušeností s kolegy mohu přispět ke zlepšení poskytovaných služeb a nabídnout efektivnější způsoby podpory klientů, zejména rodin a mládeže s jazykovými a adaptačními obtížemi.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo setkání s lidmi, kteří čelí podobným profesním výzvám, a možnost sdílet své zkušenosti v mezinárodním prostředí. Inspirativní bylo sledovat, jak různé přístupy fungují v praxi, a uvědomit si, že i malé změny v metodice mohou mít velký dopad na kvalitu psychologické podpory.

Hana D. (Dánsko):

1)  Nahlédnutí do práce Crossing Borders pro mě byla velkou inspirací. Zaujalo mě jednak to, jak CB pracuje s migranty, jaké programy nabízí, jaké zdroje k tomu využívá a především, jak pracuje s dánskou veřejností a usiluje o propojení lidí mezi sebou. To je totiž i mým úkolem a posláním.
Pro mě osobně bylo nesmírně cenné zažít jejich svěží a kreativní vzdělávací worhshopy ohledně migrace. Tyto workshopy je možné praktikovat ve školách, při práci s veřejností nebo při osvětě. Těším se, že něco z nové metodiky využiji i ve své práci. 

2)  Výměna zkušeností, zážitková metodika a nové informace mi vnesly vítr do plachet a chuť i nadále propojovat českou společnost s migranty a uprchlíky v naší zemi. Mám nové nápady, jak citlivě i kreativně společnost zvát k lidství a dobrému soužití. 

3) Celistvost celého našeho pobytu a programu:

• kompetentnost, vstřícnost a přátelskost lidí v CB

• skvělá atmosféra uvnitř naší skupiny z Kalyny i s lidmi z CB

• ochutnávka dánského životního stylu

• pobyt byl prostě HYGGE 😊 

Petra S. (Dánsko):

1)  Bylo velmi zajímavé zjistit, jakým způsobem je zahrnuta do přípravy a realizace aktivit cílová skupina cizinců, kteří jsou díky tomu více zainteresováni. Migrace je v organizaci Crossing boarders považována za normální a obohacující pro ostatní. Ověřila jsem si důležitost znalosti jazyka dané země, což je nezbytné pro začlenění do společnosti. Zaujala mě metodika práce s cizinci a dostala jsem také vzory dokumentů/plánů na přípravu aktivit. 

2)  Kromě nových kontaktů pro naši organizaci jsem také získala přehled, kde je možné získávat finanční zdroje na provoz a rozšířila jsem si povědomí o tom, kde je možné hledat stakeholdery, podstatné pro naší organizaci. Cesta byla také důležitá pro získání inspirace na nové aktivity a zaměření centra. 

3) Kulturní představení - divadelní hra - o ženách, které se zúčastnily jako vojačky války v Iráku a jaké prožitky si z dané zkušenosti odnesly. Jednalo se o autentické zážitky, reprodukované ženami-neherečkami z různých zemí světa, které byly odvyprávěny perfektní angličtinou pro dánské publikum, pro které je angličtina překvapivě téměř na úrovni rodného jazyka.

Ilona Š. (Finsko):

1) Měla jsem jedinečnou možnost setkat se s profesorem Juhani Ilmarinenem, uznávaným odborníkem na pracovní zdraví a stárnutí pracovní síly, a diskutovat s ním o problematice age managementu. Poznala jsem také, jak finské neziskové organizace systematicky pracují s uprchlíky a migranty různých věkových kategorií, což je pro mne vítaná inspirace pro vlastní praxi. Zaměřila jsem se na praxi tamních organizací s využíváním metod a postupů age managementu při integraci migrantů na pracovní trh. Získala jsem konkrétní představu o tom, jak lze efektivně přizpůsobovat integrační programy různým věkovým skupinám klientů, což považuji za klíčové pro svůj profesní rozvoj. 

2)  Pro naši organizaci se jednalo o příležitost seznámit se s osvědčenými postupy finských neziskových organizací při práci s migranty a uprchlíky, včetně praktických zkušeností s diferenciací přístupu podle věku klientů. Seznámila jsem naši organizaci s konkrétními metodami hodnocení pracovní schopnosti různých věkových skupin uprchlíků pomocí nástroje Work Ability Index, což může zefektivnit naše integrační procesy. Navázala jsem kontakty s finskými organizacemi, což umožní připravit  společné projekty v oblasti práce s migranty. Poznatky o systémové spolupráci mezi různými finskými institucemi při začleňování uprchlíků na trh práce je možné implementovat do našich programů. Přínosem jsou také získané poznatky o tom, jak překonávat věkové stereotypy při práci s uprchlíky.

3) Nejsilnějším zážitkem bylo bezesporu setkání s profesorem Ilmarinenem a možnost porovnání naší praxe s finským konceptem pracovní schopnosti, včetně diskuze o přizpůsobení konceptu pro práci s migranty v českém prostředí. Velmi zajímavé bylo pozorovat, jak finské neziskové organizace dokáží efektivně propojovat své služby a vytvářet ucelený systém podpory pro uprchlíky různých věkových kategorií, což je zkušenost, kterou bych ráda přenesla do naší praxe. Inspirací pro mne bylo zjištění, jak se finské integrační programy snaží překonávat věkové stereotypy při začleňování uprchlíků na trh práce. Velmi cenná byla též diskuse na českém velvyslanectví, která mi poskytla konkrétní představu o tom, jak můžeme finské přístupy k age managementu při práci s uprchlíky efektivně adaptovat v českých podmínkách.

František J. (Finsko):

1) Návštěva hostitelské organizace House of Helsinky a účast v celém programu mi poskytla velmi zajímavý vhled do finského systému podpory uprchlíků, který je oproti českému propracovanější; zároveň je finská společnost více otevřená přjímání uprchlíků než naše společnost. Zajímavým zjištěním pro mě byla metodika jazykového vzdělávání, kde kombinují výuku finštiny s angličtinou, což zlepšuje šance uprchlíků na trhu práce. Naučil jsem se, jak efektivněji prezentovat uprchlíky potenciálním zaměstnavatelům i přes jazykové bariéry, které je zpočátku limitují. Získal jsem lepší dovednosti v hodnocení pracovního potenciálu migrantů a identifikaci překážek, které brání jejich integraci. Překvapilo mě, jak kvalitní zázemí mají ve Finsku neziskové organizace pro svou práci. Tato zkušenost mi přinesla mnoho inspirace a nápadů, které mohu využít ve své praxi, přestože vím, že některé aspekty finského systému jsou v našich podmínkách obtížně realizovatelné.

2)  Naše organizace získala praktické poznatky o různých formách vzdělávání uprchlíků - od prezenční výuky přes online kurzy až po e-learning, které se ve Finsku osvědčily pro různé věkové skupiny. Potvrdila se důležitost řešení jazykové bariéry, což je jeden z klíčových problémů při práci s migranty. Navázal jsem profesní kontakty s finskými kolegy, které mohou vyústit v budoucí mezinárodní spolupráci na projektech. V naší organizaci se na základě získaných poznatků budeme snažit uplatnit základní principy Age managementu při práci s uprchlíky a potřebu různých přístupů k jednotlivým věkovým skupinám. Inspirativní byl i model mezioborové spolupráce různých institucí, který by mohl posloužit ke zlepšení našeho vlastního síťování s partnerskými organizacemi.

3) Nejsilnější zážitek byla pro mne jednoznačně návštěva helsinské knihovny, která funguje jako skutečné veřejné komunitní centrum přístupné všem bez rozdílu. Překvapila mě nejen architektonicky zajímavá budova, ale především rozsah služeb, který daleko přesahuje běžnou představu o knihovně, jak ji známe u nás. Měl jsem možnost vidět prostory vybavené moderními technologiemi, studovny, mediální studia a tvůrčí dílny, které využívají místní obyvatelé i uprchlíci. Zaujalo mě, jak přirozeně tento prostor podporuje integraci tím, že vytváří místo setkávání lidí různých kultur, věku a sociálního postavení. Takový přístup k veřejnému prostoru a vzdělávání je něčím, co v českém prostředí postrádáme. Odnáším si inspiraci a současně určitou skepsi, zda by podobný koncept byl v našich podmínkách realizovatelný, protože ukazuje na jinou úroveň společenské vyspělosti.

Petra S. (Finsko):

1) Největším přínosem pro mě byla samotná možnost podívat se do nového prostředí a zjistit, jak se s uprchlíky a migranty obecně pracovalo v minulosti a v současné době, kdy se procento migrantů zvýšilo kvůli probíhajícímu konfliktu na Ukrajině. Tato zkušenost mi poskytla cenné srovnání mezi přístupy Finska a České republiky. Zatímco ve Finsku se od začátku války integrovalo "pouhých" 70 tisíc ukrajinských uprchlíků, Česká republika v určité fázi poskytla dočasnou ochranu až půl milionu osob, přičemž současný počet se ustálil pod hranicí 400 tisíc. Tento výrazný rozdíl byl podle místních odborníků způsoben především dvěma faktory:

• Geografickou blízkostí Ruska k Finsku, která může vytvářet pocit nejistoty

• Výraznou jazykovou bariérou, která komplikuje integraci ve finském prostředí

Velmi obohacující byla také možnost navštívit další organizace spolupracující s naším hostitelským subjektem "House of Helsinki". Jejich aktivity a služby poskytované klientům byly významným zdrojem inspirace pro mou vlastní práci. Díky těmto návštěvám jsem získala nejen teoretické znalosti, ale i praktický vhled do fungujících modelů podpory migrantů.

2)  Jako jedno z největších obohacení pro naši vysílající organizaci vnímám inspiraci pro systematickou práci s donátory. Zvláště podnětný byl model organizace Startup Refugees, která vybudovala úzkou spolupráci s firemním sektorem. Tato spolupráce je oboustranně výhodná:

• Firmy získávají přístup k potenciálním zaměstnancům z řad migrantů

• Organizace si zajišťuje stabilní finanční zdroje pro svůj vlastní provoz

• Klienti (migranti) dostávají reálné pracovní příležitosti

Tento funkční model propojení soukromého sektoru s neziskovým je něco, co můžeme adaptovat i v našich podmínkách. Velmi užitečné byly také informace o různých evropských finančních zdrojích, které mohou posílit naše vlastní financování. Získané znalosti o dostupných prostředcích z EU nám otevírají nové možnosti projektového financování a udržitelného rozvoje organizace.

3) Nejsilnějším a nejcennějším zážitkem byla pro mě přímá zkušenost s tím, že spolupráce mezi "obyčejnými" Rusy a Ukrajinci je možná i navzdory probíhajícímu konfliktu. Jedná se o mimořádně citlivé téma, které rezonuje jak v České republice, tak ve Finsku, kde je ruská komunita tradičně početná.Měla jsem možnost pozorovat, že navzdory napjaté geopolitické situaci:

• Běžní lidé dokáží překonat politické rozdíly

• V mnoha případech existuje vzájemný respekt a pochopení

• Společný život i spolupráce je při správném přístupu realizovatelná

Toto zjištění pro mě bylo velmi povzbuzující a dává naději do budoucna. Ukazuje, že ani v takto složitých situacích nemusí docházet k absolutní polarizaci společnosti a že mezilidské vztahy mohou přetrvat navzdory národnostním konfliktům. Tato zkušenost mě utvrdila v přesvědčení, že naše integrační práce má smysl a může přispívat k budování mostů mezi komunitami.

Alexandra P. (Finsko):

1) Během mobility ve Finsku jsem získala cenný vhled do využívání digitálních komunikačních nástrojů ve veřejných a sociálních službách, což mi umožnilo rozvinout analytické myšlení a zlepšit schopnosti vyhodnocovat efektivitu těchto nástrojů. Navíc jsem měla příležitost se seznámit s inovativními metodami integrace cizinců do společnosti a posílení komunitní podpory, což mě osobně inspirovalo a obohatilo moje profesní dovednosti.

2)  Můj úkol analyzovat online systém zákaznických služeb organizace Helsinki House obohatil vysílající organizaci o nové poznatky a inspirace, jak zlepšit digitální komunikaci a přístupnost služeb. Zkušenosti s nástroji, jako je anonymní chat na webových stránkách nebo mobilní aplikace Túlka pro tlumočení v reálném čase, mohou být aplikovány i v rámci naší organizace a mohou přispět k efektivnější podpoře migrantů a zlepšení jejich integrace do společnosti.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě byla vysoká míra dobrovolnictví ve finské společnosti, kde každý třetí občan aktivně pomáhá uprchlíkům. Tento aspekt finské kultury mě hluboce inspiroval, protože ukazuje, jak solidarita a komunitní podpora mohou posílit integraci a zlepšit životní podmínky pro lidi v těžké situaci. Byla to pro mě důležitá zkušenost, která mi poskytla nový pohled na význam dobrovolnictví v našem společenském kontextu.

Maryna L. (Finsko):

1) Pobyt v Helsinkách pro mě byl velmi inspirativní zkušeností. Město je navrženo s důrazem na kvalitu života, přístupnost a otevřenost vůči lidem – orientace je jednoduchá a obyvatelé jsou přátelští a ochotní pomoci, i pokud jde o cizince. Tento přístup vytváří příznivé prostředí nejen pro život, ale i pro mezikulturní výměnu a integraci. Zaujalo mě, jak silně je zde rozvinutá kultura dobrovolnictví – většina obyvatel aktivně podporuje nebo se přímo zapojuje do činnosti neziskových organizací. V mnoha organizacích, které jsme navštívili, funguje značná část týmu na dobrovolné bázi. To svědčí o vysoké míře občanské angažovanosti a solidarity. Rozhovory s pracovníky těchto organizací mi ukázaly, že sdílíme podobné hodnoty, cíle i výzvy. Uvědomila jsem si, že naše aktivity mají smysl a že jsme součástí širší evropské komunity, která usiluje o pozitivní společenské změny. Tato zkušenost mě silně motivovala k dalšímu profesnímu i osobnímu rozvoji v oblasti občanské společnosti a neformálního vzdělávání.

2)  Během své mobility ve Finsku jsem získala cenné zkušenosti a inspiraci, jak inovativně přistupovat k organizaci aktivit v našem komunitním centru. Uvědomila jsem si význam rozšiřování partnerství a posilování spolupráce s místními organizacemi a samosprávou. Na základě těchto poznatků plánujeme vytvořit sérii informačních videí a příspěvků zaměřených na dobrovolnictví ve Finsku, které mají za cíl zvýšit povědomí a motivovat nové dobrovolníky ke spolupráci s naším centrem. Současně připravujeme žádost o financování projektu, jehož cílem je podpořit podnikatelské iniciativy našich klientů a vybudovat síť zaměstnavatelů otevřených k zaměstnávání osob s ukrajinským původem.

3) Jedním z nejvýznamnějších poznatků mé mobility ve Finsku bylo seznámení se s komplexním státním systémem integrace uprchlíků, který zajišťuje jazykové vzdělávání, ubytování, finanční podporu a socio-kulturní kurzy. Tento přístup mě velmi inspiroval a poskytl mi konkrétní představu o tom, jak může fungovat efektivní začlenění nově příchozích do společnosti. Velký dojem na mě udělali pracovníci veřejných institucí – svým profesionálním, přitom však velmi lidským přístupem, ochotou pomáhat a podporovat jednotlivce v jejich cestě k nezávislosti. Bylo pro mě rovněž inspirující zjistit, jak široce rozšířené je ve Finsku dobrovolnictví a jak silně je zakořeněn pocit občanské odpovědnosti – nejen vůči druhým lidem, ale i vůči přírodě a společnosti jako celku.
Nezapomenutelným zážitkem byla návštěva moderní veřejné knihovny, která dalece přesahuje tradiční představy o tomto prostoru. Nabízí široké spektrum vzdělávacích a kreativních aktivit – od práce s 3D tiskem přes tvorbu hudby až po různé komunitní workshopy. Tento inovativní přístup k neformálnímu vzdělávání skvěle ilustruje, jak lze podporovat celoživotní učení a rozvoj kompetencí v inkluzivním a přístupném prostředí.

Tomáš H. (Norsko):

1) Tato zkušenost pro mě byla nesmírně inspirující. Viděl jsem, jak může dobře fungovat systém, který kombinuje důslednost státu s lidským přístupem komunit. Uvědomil jsem si, že integrace není jen o poskytování pomoci – ale hlavně o vytváření prostoru, kde se lidé mohou skutečně potkat, učit se navzájem a spolu růst. Zároveň jsem si přivezl nové nápady, které bych rád využil ve své dobrovolnické práci. Například zavést více jazykových aktivit nebo tematických večerů v našem komunitním centru. Také chci více propojit různé skupiny – aby se z komunitního centra stal prostor, kde se lidé nejen potkávají, ale i vzájemně obohacují.

2)  Cílem této studijní cesty bylo pochopit přístup norských institucí i komunit k integraci lidí s migračním pozadím – a inspirovat se pro naši práci doma. Jsem dobrovolník v komunitním centru, kde pomáhám lidem z různých zemí, a proto pro mě tato zkušenost byla obzvlášť důležitá. Dalším zásadním bodem je přístup úřadů. V Norsku se klade velký důraz na to, aby si cizinci nejprve osvojili jazyk – to je považováno za základní předpoklad úspěšné integrace. Teprve potom následuje proces začleňování na pracovní trh. Tento postup má jasnou logiku: bez jazyka je člověk v nové zemi izolovaný, zatímco jeho zvládnutí mu otevírá dveře ke vzdělání, zaměstnání i společenskému životu.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo, vidět jak mají vše důkladně propracované a systémově zvládnuté. Setkávají se tam i v 30 národností. To jsme viděli na jednom setkání "dobré kafe". Bylo úžasné vidět, jak se spolu baví národnosti celého světa a Norové jim pomáhají s Norštinou. Jejich dobrovolnictví je na velmi vysoké úrovni.

Alexandra P. (Norsko):

1) Tato zkušenost mi dala opravdu hodně. Měla jsem možnost zapojit se do konkrétního projektu, kde jsem mohla propojit technické dovednosti s kreativitou – třeba při focení a natáčení videí. Zároveň jsem se hodně naučila o tom, jak funguje online komunikace s klienty a jak ji zlepšit. A úplně mě nadchly norské nápady na práci s komunitou – hlavně to, jak knihovny nebo dobrovolnické akce spojují lidi. Odjížděla jsem plná inspirace.

2) Díky analýze zákaznického systému jsem mohla navrhnout konkrétní vylepšení, která by mohla organizaci pomoct lépe komunikovat s klienty. Fotky a videa, které jsem pořídila, pak sloužily k propagaci projektu a ukázaly, co všechno se povedlo. Věřím, že jsem pomohla ukázat, jak může i digitální komunikace být přívětivá a srozumitelná – a jak důležité je propojit technické věci s lidským přístupem.

3) Určitě návštěva Language Café v Oslu. Bylo úžasné vidět, jak tam lidé všech věkových skupin – včetně seniorů – dobrovolně pomáhají ostatním zapojit se do společnosti. Zaujalo mě i to, jak důležitou roli tam hrají knihovny – nejsou jen o knížkách, ale hlavně o setkávání, tvoření a sdílení. Tenhle přístup mi přišel hodně silný a inspirativní – ukázal mi, jak velkou roli může hrát obyčejné místo v životě komunity.

Petra S. (Norsko):

1) Mobilita v Norsku pro mě měla velký pracovní přínos. Norsko pracuje s tématem migrace dlouhodobě a velmi systematicky. Migranti se tak mohou v této zemi cítit vítání, ale mají jasně specifikované povinnosti, které musí splnit, aby mohli v zemi pobývat, zároveň ale také podporu v integraci ze strany státu. Ppozitivní multikulturní vliv v Norsku mají veřejné knihovny. Umožňují lidem z různých koutů světa setkávat se literaturou nejen v norštině, ale i v jejich rodném jazyce a pracují i s čtenářskou gramotností. Pobyt byl tedy pro mě velmi inspirativní, pokud jde o možnosti zavést některé inovativní prvky do naší práce.

2) Stejně jako u předchozích mobilit šlo o rozšíření kontaktů, které bude možné využít v budoucnu, například pro další společné projekty. Z pozice managementu mě pochopitelně zajímalo řízení organizací a jejich financování a i zde jsem získala mnoho podnětů k zamyšlení a využití. Již zmíněné inovativní prvky a nové přístupy nebo postupy jsou dalším přínosem tohoto pobytu.

3) Nejsilnější zážitky byly tři. Prvním z nich bylo kouzelné prostředí "kreativního centra" pro rodiče a jejich děti, které velmi hravou formou nabízí možnosti, jak posílit čtenářskou gramotnost a zainteresovanost ve čtení, ale i hudbě. Dále jsme měli možnost navštívit dětskou knihovnu, kam se obvykle žádný dospělý nedostane. Množství kreativních detailů a prvků, které zde byly využity (např. kabina lanovky jako kolotoč) bylo skutečně originální. A v neposlední řadě bylo velkým a silným zážitkem setkání s tzv. "tichými knihami", které obsahovaly minimum nebo žádný text, pouze obrázky, které ale byly velmi emotivní a týkaly se témat útěku z válečných oblastí a s tím spojeným strachem a úzkostí nebo komunikačních problémů s vrstevníky, rodiči a dalšími lidmi v okolí. 

Alexandra T. (Norsko):

1) Mobilita mi poskytla hluboký osobní vhled do způsobu, jakým může fungovat otevřená a inkluzivní společnost. Inspirativní přístup Norska k integraci cizinců – skrze otevřenost veřejných institucí, systematické školské politiky a odpovědná média – ve mně posílil přesvědčení, že i u nás lze podporovat soudržnost a mírnit polarizaci. Pobyt mi přinesl nejen nové profesní poznatky, ale i osobní naději, že společnost založená na respektu a dialogu je skutečně možná.

2) Získané poznatky mohu využít při návrzích a realizaci projektů v oblasti společenské integrace, komunikace a práce s veřejnými institucemi. Vysílající organizaci jsem přinesla konkrétní příklady dobré praxe, především v oblasti role knihoven jako komunitních center a médií jako nástroje integrace. Zvláště inspirativní je přístup norských médií, která se vědomě vyhýbají polarizaci a senzacechtivosti, a naopak aktivně podporují porozumění, kulturní dialog a bourání stereotypů. Tyto přístupy mohou posloužit jako cenná inspirace pro zodpovědnější mediální komunikaci i u nás.

3) Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo poznání, jak zásadní roli mohou hrát knihovny a média v podpoře společenské soudržnosti. Konkrétně knihovna Toyen v Oslu – vnímaná jako „obývací pokoj“ celé čtvrti – pro mě symbolizuje sílu veřejného prostoru jako místa přirozeného setkávání napříč kulturami. Velmi silně na mě zapůsobilo také množství dobrovolníků, kteří se zapojují do integračních aktivit – ať už formou kulturních akcí, workshopů, nebo běžné každodenní podpory nově příchozích. Tato občanská angažovanost je důkazem toho, že integrace není jen úkolem institucí, ale celé společnosti.

Maryna L. (Norsko):

1) Pro mě bylo důležité uvědomění, jak zásadní je mít systém v jakémkoli procesu – ať už jde o práci, vzdělávání nebo tlumočení – kdy vše probíhá krok za krokem. Tímto způsobem mají klient i pracovník před sebou jasný obraz a to všem dodává jistotu. Moc ráda čtu a potěšilo mě, že knihy jsou velmi oblíbené v místních a školních knihovnách. Stát má speciální program na nákup knih v různých jazycích podle počtu cizinců v zemi.

2) V rámci mé účasti na programu Erasmus+, zaměřeného na práci s cizinci a uprchlíky, jsem během pobytu v Norsku získala mnoho inspirace, jak rozšířit aktivity našeho centra a zapojit nové dobrovolníky. Velmi mě zaujala forma tzv. jazykové kavárny – setkání, kde jsou účastníci rozděleni do skupin podle úrovně znalosti norštiny a pod vedením moderátora spolu diskutují na dané téma nebo hrají jazykové hry. Tento přístup pomáhá snižovat jazykové bariéry a zároveň vytváří prostor pro navazování nových kontaktů a přátelství. Jednou z myšlenek, kterou bych ráda přenesla do našeho centra, je také založení knižního klubu – tedy pořízení současné literatury a pravidelná setkávání nad knihami s cílem podpořit jazykové dovednosti, kulturní výměnu i integraci účastníků.

3) Pro mě bylo největším objevem seznámení se s tzv. němými knihami – tedy knihami beze slov, které jsou otevřené individuální interpretaci a velmi citlivě zobrazují různá témata. Například pomocí ilustrací, kde zvířata opouštějí svůj domov, je možné dětem srozumitelně přiblížit složitosti spojené s uprchlictvím. Tento přístup považuji za velmi inspirativní i pro naši práci s dětmi z odlišného jazykového a kulturního prostředí. Během návštěvy mateřské školy mě také zaujaly interaktivní knihy, které nevyžadují znalost jazyka – ideální nástroj pro začlenění dětí cizinců do kolektivu. Velký dojem na mě udělala oblíbenost knihoven – ještě před jejich otevřením se u vstupu tvoří fronty. To svědčí o tom, jak velkou roli knihovny v komunitním životě hrají. Mým osobním kulturním vrcholem pak byla návštěva galerie Edvarda Muncha, kde jsem mohla vidět jeho ikonické obrazy Výkřik a Madona.

Roksolana D. (Norsko):

1) Mobilita v Oslu pro mě byla hluboce inspirativním a obohacujícím zážitkem. Měla jsem možnost zblízka pozorovat, jak norské vzdělávací a kulturní instituce systematicky podporují děti migrantů a uprchlíků prostřednictvím bezpečného prostředí, empatie a tvořivosti. Zvláště silně na mě zapůsobila práce s tzv. „tichými knihami“ – obrázkovými knihami bez textu, které pomáhají dětem vyjádřit emoce bez jazykové bariéry. Osobně jsem si odnesla nové metody, které chci využít při své práci s dětmi zasaženými válkou či traumatem, zejména pohádkovou terapii a biblioterapii. Zároveň jsem si posílila mezikulturní kompetence, naučila se novým formám podpory a odnesla si konkrétní nápady na vytváření inkluzivního prostoru pro všechny děti.

2) Díky mojí účasti na mobilitě získala naše organizace přímé poznatky o tom, jak může podpora migrantů a jejich dětí vypadat v praxi ve vyspělé zemi, jako je Norsko. Konkrétně jsem přivezla inspirativní příklady fungování institucí jako IMDi (norský úřad pro integraci), knihoven Deichman Bjørvika a Biblo Tøyen, kde se propojuje vzdělávání, technologie, kulturní aktivity a psychická pohoda. Tyto poznatky jsme začali využívat při plánování našich integračních a podpůrných aktivit pro rodiny s migrační zkušeností. Získali jsme nové nápady, jak vytvářet bezpečné, přátelské a tvořivé prostředí, a také jak víc spolupracovat s místní komunitou, dobrovolníky a kulturními institucemi.

3) Nejvíce mě zasáhla návštěva knihovny Biblo Tøyen – prostoru určeného speciálně pro děti ve věku 10–15 let. Je to víc než knihovna – je to místo, kde se děti mohou učit, tvořit, programovat, vařit, číst, navrhovat a setkávat se. Každý detail prostoru podporuje samostatnost, důvěru a emoční bezpečí. Silným momentem pro mě byla i ukázka práce s „tichými knihami“ – beze slov, ale plné emocí a možností propojení mezi dětmi různých jazyků. Tento přístup chci využívat i ve své práci, protože překonává jazykové bariéry a posiluje emocionální vývoj.