Příběh z mobility – Oslo, Norsko

Jak knihovna může být bezpečným přístavem pro děti s migrační zkušeností

Moje účast na mobilitě v rámci programu Erasmus+ v norském Oslu mi nabídla zcela jedinečný pohled na to, jak může fungovat inkluze migrantů – zejména dětí – v praxi. Cílem mé cesty bylo lépe pochopit, jak profesionálové v Norsku podporují adaptaci a integraci dětí, které prošly migrační zkušeností, a přenést tyto inspirace do své práce s ukrajinskými rodinami v Česku. Namísto každodenního popisu bych se ráda podělila o dvě silné zkušenosti, které na mě zanechaly hluboký dojem.

Deichman Bjørvika – knihovna jako živý organismus společnosti

Deichman Bjørvika není jen knihovna – je to živé komunitní centrum, kde se prolínají světy domácích obyvatel a nově příchozích. Navštívila jsem jazykové kavárny, dílny pro děti a aktivity zaměřené na kreativitu a společné učení. Děti zde nejen čtou, ale tvoří, komunikují, hrají si. Co mě fascinovalo nejvíc, bylo promyšlené uspořádání prostoru – otevřenost, světlo, přírodní materiály, zóny klidu i zóny aktivit. Architektura zde není jen pozadím, ale aktivně podporuje bezpečí a otevřenost. Zaujala mě i práce s tzv. silent books – knihami bez textu, které umožňují dětem komunikovat beze slov, přes obraz. Vnímám to jako výjimečný nástroj pro práci s dětmi, které mají jazykovou bariéru nebo prošly traumatem. Tyto knihy bych ráda začala využívat v biblioterapii a narativních technikách při práci s ukrajinskými dětmi, které zažily válku a vykořenění.

Biblo Tøyen – knihovna pro dospívající jako centrum kreativity a respektu

Druhé místo, které mě zcela nadchlo, byla knihovna Biblo Tøyen – určená výhradně dětem ve věku 10–15 let. Dospělí zde mohou vstoupit pouze jako doprovod. Prostor je postavený na důvěře a svobodě: děti si mohou vybrat, co budou dělat – tisk na 3D tiskárně, vaření, programování, hraní deskových her, divadelní workshop. Ačkoliv jde o knihovnu, knihy zde nejsou jediným médiem učení. Důraz je kladen na tvořivost, volbu, rozvoj kompetencí a hlavně – vztahů. Byla jsem dojatá, jak děti přirozeně spolupracují, navazují přátelství, učí se jeden od druhého. To vše bez tlaku, formálního hodnocení či přímého vedení dospělých.

Osobní a profesní dopad mobility

Tato zkušenost ve mně zanechala mnohem víc než jen seznam "dobrých praxí". Naučila mě dívat se na inkluzi jako na proces, kde nejde jen o jazyk, ale hlavně o vztahy, bezpečí a prostor pro sebevyjádření. Uvědomila jsem si, že i v podmínkách s omezenými zdroji lze tvořit podporující prostředí, pokud pracujeme kreativně a s důvěrou k dětem. V mé praxi dětské psycholožky v Česku nyní plánuji integrovat více narativních a vizuálních prvků – například práci s pohádkami, obrázkovými knihami bez textu, tvorbu vlastních příběhů dětmi. Chci vytvořit prostor, kde se děti mohou uzdravovat skrze příběh, sdílení a tvoření – bez ohledu na jazyk, který právě ovládají. Mobilita mě obohatila i lidsky – připomněla mi, proč jsem si zvolila tuto profesi, a dodala mi víru, že drobné změny mohou mít velký dopad. Do mé vysílající organizace přináším nové know-how, inspirace pro komunitní práci a především motivaci k propojování vzdělávání, psychologie a kultury.

Roksolana Diachun

Page updated

Report abuse